Jdi na obsah Jdi na menu
 


Egypt a zimní slunovrat 21.12.2012.

23. 10. 2006

                                             21.12 2012!


         Pamatujete na oslavy Nového Miliénia? Pamatujete na onen Silvestrovský den a noc. Vzpomenete si kde jste právě v tuto dobu byli. Zda se to tak daleko pohřbené v historii a přesto na každého z nás dýchá energie tohoto v pravdě mysteriózního období. Kdo by si pomyslel co následující rok stane, kdo by si pomyslel jak se změní svět? Mnoho lidí, když přijde řeč na toto téma ptá z jakého důvodu probíhaly miléniové oslavy  zrovna v Egyptě a proč u pyramid? Po pravdě řečeno na tuto otázku není snadná odpověď. Podívejme alespoň na některé klíčové indicie, které by měly každému rozumně uvažujícímu člověka poodhalit roušku jistého druhu tajemství. Tajemství tak starého jal lidstvo samo. Do třinácté komnaty světových událostí současné doby a světové historie nelze, alespoň prozatím vstoupit přímo. Můžeme ale nahlédnout do předsálí a vězte, že je tam toho mnoho ke zkoumání. Miléniové přípravy byly plánovány velmi dlouho před samotnou ceremonií, která byla v podstatě globální rituálem sil projevujících se skrze množství různých tzv. tajných společenství na naší planetě. Málokdo ale ví, že vyvrcholením tohoto ceremoniálu mělo být postavení tzv. „zlatého uhelného kamene“ na vrcholek Velké pyramidy (ta již drahnou dobu vrcholek postrádá jak je všeobecně známo), ale semlelo se okolo toho nakonec velmi mnoho zajímavých věcí. Podívejme se v této reportáži na několik podstatných a důležitých okolností tohoto případu.

      Na poslední chvíli totiž egyptská vláda zakázala tento akt, který měl být, jak jsem již naznačil vyvrcholením celého ceremoniálu, realizovat. Je to překvapující z mnoha důvodů. Egypt musel totiž čelit ze stran zainteresovaných sil velmi nepříjemnému tlaku a to dlouho před samotnou silvestrovským dnem a nocí. Jaké byly okolnosti tohoto bezprecedentního rozhodnutí? Čeho se egyptská vláda obávala? Toho, že někoho tím pádem trkne o co tu ve skutečnosti šlo? Ale to trklo ohromné množství lidí po celém světě i tak. A nebo, že by skutečná obava z historického mementa dávno historií zahalených energií Starého Egypta? Tedy spirituální vliv? Pravdy se nyní asi již nedobereme, ale můžeme analyzovat celou řadu přidružených indicií.

       Náš příběh má totiž své kořeny v roce 1998. Tehdy v květnu byl podobný „zlatý uhelný kámen“ byl obřadně umístěn na egyptském obelisku, který se nachází v prostředí „de la Concorde“ v samém srdci Paříže. Ceremoniálu se zúčastnilo velmi mnoho četných hostí: egyptský prezident Hosni Mubarak, egyptský ministr kultury Farouk Hosni a nebo Dr. Ali Gaballah. Je paradoxní, že tento obelisk byl ve své podstatě v roce 1831 Egyptu ukraden a to z pověření Karla X. Obelisk se původně nacházel před vstupní branou chrámu v Luxoru. O několik let později, v roce 1836 byl za velké slávy postaven na „de la Concorde“ za bouřlivé oslavy 200 000 přítomných obyvatel.

       Karel X. byl Zednář a jak asi historici tuší byl to tlak jeho společnosti, který ho donutil k takovému rozhodnutí. Francie ale není zdaleka osamocena. Další obelisky putovali pryč z Egypta. Jde o známé „Jehly Kleopatry“. Jedna je dnes k vidění na nábřeží Viktorie v Londýně a druhý pak v Centrálním parku v New Yorku (USA). Je to skutečně velmi zajímavá náhodička. Paříž – Londýn – New York, největší a nejsilnější osa zednářského uskupení na světě má ve svých hlavních městech instalovanou ikonu falického symbolu (obelisk), který je odvěkým reprezentantem mužské energie a mnohdy i patriarchální nadvlády. Upozorňuji, že to ale neplatilo pro Starý Egypt. Jako důkaz můžeme uvést dědičná práva, která byla vždy vedena po ženské rodové linii. To je velmi významný aspekt síly ženské energie v prostředí Starého Egypta. Podobně se to mělo i ve všech tradičních pohanských národů v různých časech do příchodů křesťanství.

       Vraťme se ale k obeliskům. Ten londýnský byl v roce 1878 posvěcen za účasti ohromného množství londýnských obyvatel včetně prince z Walesu, který byl také ministrem ústředního centra zednářské lóže v Britanii. Obelisk se tak stal evidentně uctívaným velmi významným symbolem zednářského uskupení na území Velké Britanie. V ten samý rok se počaly konat přípravy na převezení obelisku do Spojených Států. Velkým iniciátorem této operace byl tehdejší americký prezident Ulysses S. Grant a generál William T. Sherman. Technickými aspekty převozu byl pověřen Henry W. Gorringe prominentní zednář. Obelisk byl vysvěcen v roce 1880 nedaleko nově vybudovaného metropolitního muzea, přičemž se obřadu zúčastnilo před deset tisíc registrovaných zednářů z celého regionu. Symbol vrcholu obelisku, který je také ústředním energetickým centrem – tedy špička obelisku připomíná malou pyramidu a ta je s „okem prozřetelnosti“ k vidění dodnes nejen na americké jednodolarové bankovce, ale i třeba na státní pečeti Spojených Států Amerických.  

       V zednářské ikonografii pyramida s okem představuje tzv. „velkého architekta Vesmíru“. Tento druh ikony byl prominentně používán především ve Francii během Velké francouzské revoluce, která byla ve své podstatě vyprovokována silami celé řady tajných společností a globálním režimem strukturalizované síly toužící po NWO (Nový Světový Pořádek) v tu doby bylo jen v hlavním městě Francie postavena velké množství jednoduchých větších či malých pyramid z různého materiálu.. Vraťme se ale do roku 1998.

       Již zde v době výše uvedených oslav na náměstí „de la Concorde“, oznámil egyptský ministr kultury, že by se podobné oslavy ve velkém mohly konat v panteonu Gizy při oslavách vstupu civilizace do Nového Milénia. Později v říjnu roku 1998 Farouk Hosni oznámil, že by se na organizaci této velkolepé akci bude podílet známý skladatel alternativní hudby Jean Michell Jarre s tím, že složil dvanáctihodinový famózní program, který se bude jmenovat „Dvanáct snů o Slunci“ (Všimněme si číselné ikony dvanáct a prvku Slunce. Tyto dva faktory mají v naší symbolice mimořádný význam). Projekt by měl stát kolem 10 milionů dolarů.

        Dále zmínil následující informace, jež byly zaznamenány mnohými médii a  které se pokusím co nejpřesněji interpretovat:

       „O půlnoci za svitů laserů a reflektorů vyletí na velkou pyramidu helikoptéra, která umístí gigantický pozlacený „uhelný kámen“ na její vrcholek. Tento objekt bude přibližně 28 stop vysoký a bude speciálně vyroben tak aby pyramidu chránil a nikoliv poškozoval. Na druhý den za úsvitu nového milénia se první paprsky odrazí od pozlaceného „uhelného kamene“ v úžasné symbolice, která propojí dobu dávno minulou s časy Nového Milénia“.

       Vnímavý čtenář v této řeči nalezne hned několik velmi zajímavých a dvousmyslných narážek.  Bohužel nemám tu dostatek prostoru pro odcitování celého projevu, ale přesto si myslím, že i tato malá ukázka bohatě stačí, aby si čtenář uvědomil jisté skryté souvislosti.

       V roce 1989 Jean Michell Jarre pořádal kvazi podobnou událost v Paříži v rámci oslav „Velké francouzské revoluce“, přičemž nechal postavit velkou kovovou pyramidu jako pódium pro jeho skupinu a to před „Grande Arche“ na západním konci „Champs Elysees“.  Jiná podobná přehlídka se konala o několik roků později v Londýně, kde byla zase prozměnu vybudována skleněná pyramidu v přesném poměru k velké pyramidě v Egyptě podobné té, která se dnes nachází v Paříži nedaleko metropolitního muzea (byla viděná i ve filmu „Šifra Mistra Leonarda“). Jejím autorem je americký architekt Ming Pei.

       Šetřením ve věci se dá zjistit, že nápad s umístěním pozlaceného „uhelného kamene“ na vrcholek Velké pyramidy přišel z hlavy ředitele památníku v Gize pana Dr. Zahi Hawasse. Ten někdy na počátku roku 1998 objevil dva vápencové bloky se starobylými nápisy a kresbami popisující uložení tohoto zlatého „uhelného kamene“ v dobách Starého Egypta. Co se týče miléniových oslav bylo nejdříve plánována účast kolem neuvěřitelných 3 milionů lidí ZDARMA z celé planety. Egyptské úřady na poslední chvíli své rozhodnutí změnili a rozhodli se vpustit  250 000 osob. Již mnoho měsíců dopředu se všude po světě, ale především v západní hesmiféře konaly obří propagační akce. Především šlo o New York, Los Angeles a mnohá města v Evropě. Vyjímku ve východní hemisféře světa pak činila Sydney (Austrálie je stále pod ohromným vlivem bývalého kolonizátora – Anglie).

       Nakonec se na jih od Velké pyramidy počaly stavět obří tribuny pro 25 000 prominentních míst v ceně 400 dolarů. Levnější lístky pro stání v prostorách přilehlé pouště stály 15 dolarů. Od září 1999 se ale začaly vršit problémy. Týkaly se několika velmi zásadních bodů. Tak především poslanci egyptského parlamentu začali chodit se stížnostmi ohledně prodražování příprav na akci. Dalším problémem byl fakt, že oslavy tisíciletí se časově kryly s důležitým islámským měsícem Ramadán během kterému muslimové musí od svítání do soumraku zdržet pití alkoholu a nebo konzumace jídla na veřejných prostranstvích (v Egyptě je poměrně četné zastoupení občanů s touto vírou). Kritika byla tak ostrá, že egyptský ministr kultury Farouk Hosni zakázal  nejen během akce, ale i po celý den konzumaci alkoholických nápojů.

        Aby problému nebylo málo tak do rozdmýchaného politického ohně přidal palivo i radikální egyptské noviny „Al Shaab“ (Lidé). A to ve chvíli, když se zjistilo, že Jean Michell Jarre má na  pozadí Velké pyramidy promítat známé „Horovo Oko“. „Al Shab“ toto komentoval jako nestydatou provokaci nadnárodní konkláve zednářů ( ví se velmi dobře, že zednářské uskupení používá v rámci své vlastní ikonografické komunikace různé symboly a dokonce i rituály vázané na známý Šalamounův Chrám v Jeruzalémě). Vyskytlo se tedy poměrně velké množství různých žalob týkající se „sionistické infiltrace“. Tyto žaloby ministr kultury Farouk Hosni popřel s tím, že jsou bezdůvodné. Za ministra kultury se tenkrát postavil i Zahi Hawwas (o kterém ví ti, kdo trochu sledují dění v oblasti egyptologie za posledních 20 let, že nemůže u ničeho chybět a jeho otisk je patrný u mnoha skandálů v souvislosti s výzkumem v Gize).

      Velmi pikantní nádech horečnatých příprav tomu nasadili jisté spolky, které objevily jedno z mnoha Cayceho proroctví týkající se právě miléniového aktu nasazení „pozlaceného uhelného kamene“ na vrchol Velké Pyramidy a nelenily s tím vylézt ven. Cayce ve své věštbě prorokoval také objev legendární „Chodby Záznamů“, která by se měla nacházet pod levou tlapou Sfingy (té věnují pozornost především Mark Lehner, Robert Schoch a prof. Lambert). Asi vás bude zajímat znění onoho Cayceho proroctví. Nese se zhruba v tomto duchu:

       „Špice, koruna čili „uhelný kámen“ bude z kovu. Měl by to být trvanlivý kov – mosaz, zlato a nebo měď. Tento symbol bude reprezentovat spojení toho starého s tím co je nové. Následující ceremonie, která bude probíhat bude souviset se smrtí syna Člověka. K té dojde o dva roky dříve – v roce 1998“.

       Je zajímavé, že Cayce prezentovanou událost spojuje s inaugurací „Nového Světového Řádu“, který bude postaven na zednářských principech. Sledujme tedy pozorně pokračování této věštby:

       „Ceremonie odjistí energie amerikanismu, ale i antiamerikanismu a to po celém světě. Lidská morálka a pravidla člověka budou ponížené nad svrchované principy zednářské fiulozofie. Ohněm potupy projde každý kout planety, ale každý jí bude zažívat po svém. Teprve pak bude možné v lidském prostředí rozprostřít novou kvalitu míru jiného věku“.

       Od roku 1973 je A.R.E. – Nadace Edgara Cayceho zapojena do různých expedic v Gize se snahou nalézt „Chodbu Záznamů“, resp. platí si renomované archeology – a to dosti štědře, aby pro ní pracovali. Proto tvrzení, že celá řada ortodoxních archeologických výzkumníků běhá po Gize s Cayceho materiály nemusí být vůbec přehnaná. Tady bych chtěl upozornit na to, že A:R.E již dávno není nezávislou organizací. Podle mého názoru ( a mnohé okolnosti tomu nasvědčují), je řízena skupinou tajných služeb USA, které po smrti Edgara Cayceho zkonfiskovaly jeho materiály (stejně tak jako se to stalo svého času u Nikoli Tesly). Oficiálně vydávané publikace Cayceho proroctví by se tedy měly brát v potaz velmi opatrně a obezřetně. Jsem zde přesvědčen o vysoce kvalitní cenzuře.

       První oficiální výzkum na výše uvedené téma se konal na počátku roku 1978, a byl řízen americkou Stamfordskou Univerzitou. V roce 1996 vznikl rozruch v důsledku údajného nalezení velké umělého dutiny pod předními tlapami Sfingy a to za pomocí speciálního radarového průzkumu. Tedy přesně v místech, které ve svém proroctví Cayce označil. Další výzkum na toto téma se konal v roce 1997 – 1998. Ten iniciovali především Spojené Státy Americké (jak by ne), ale od egyptských úřadů nedostali povolení k výkopům. A to je dost zvláštní přihlédneme-li ke skutečnosti, že Egypt byl vždy k americkým aktivitám velmi vstřícný. Svou roli tu hráli samozřejmě peníze, které z USA tekly do egyptské pokladny (a zřejmě i do soukromé kapsy vysoce postaveným úředníkům). Právě z těchto a mnoha jiných důvodů je vysoce podezřelé proč dal Egypt Američanům stopku. Hrál tu roli ještě jiný vliv? Báli se Egypťané ještě něčeho jiného? Něco mi říká - právě proto, že byla skutečně umělá dutina nalezena, se změnil postoj egyptských úřadů. Konečně dodnes není v této věci vůbec jasno. Dodnes nikdo nevyvrátil ani nepotvrdil zda byla dutina objevena či nikoliv. Naopak však v prostředí Gizy můžeme sledovat od této doby prudkou změnu režimu. To co bylo možné do té doby již nyní možné nebylo. Doplatil na to i německý inženýr a konstruktér robota „Upuauta“ pan Gantenbrink.

        Rok 2000 a Miléniové oslavy se staly jakýmsi předělem, Skrze její auru jsme vplynuli jakoby do jiného světa. Asi nikdo z nás netušil co nás čeká. Máme být zklamáni? Máme se radovat? Asi ani jedno, ani druhé. Věřím, že jisté věci jsou předurčené, jsou pevně stanovené. Možná to věděl v tom roce 2000 i Jean Michell Jarre, když příznačnou ceremonii pojmenoval "Dvanáct snů o Slunci". Možná, že skutečně každým rokem od od roku 2000 sníme jakýsi zvláštní a podivuhodný sen. Možná právě proto, abychom se přesně po dvanácti letech - v roce 2012 všichni probudili.

       Tak nevím....

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Trapná chyba v odkazu.

(dodo, 13. 5. 2009 18:10)

Bohužel v odkazu je chyba. Správně to je
http://web.iol.cz/jaroha
tak přijměte i dodatečnou omluvu.

Síň záznamů existuje.

(dodo, 7. 12. 2008 11:39)

Tak to já zase vím.. ;-)
Síň záznamů je skutečná, jen její podoba je poněkud jiná a to co přináší, má mnohem větší dosah než jen nějaké technické poznatky. Přináší zcela základní informaci o ... Ale to může každý poznat na http://www.iol.cz/jaroha

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA